Litoměřice ve městě Bagh

Litoměřice v pákistánském městě Bagh

Žáci litoměřické školy, především pak ti, kteří zůstávali po vyučování ve školní družině připravili pod vedením paní vychovatelky dárky pro děti v Pákistánu. Proč právě dětem v Pákistánu?

Vloni v říjnu postihlo oblast Kašmíru silné zemětřesení. Oběti na životech šly do desetitisíců. V době katastrofy začínalo zrovna vyučování, a ne všem dětem se podařilo včas před zkázou utéci ze školních budov. A právě stavby škol utrpěly zemětřesením nejvíce. Projevil se naprosto nedostatečný způsob zabezpečení staveb. Bylo zničeno více než devět set škol. Žáci a studenti už zase dávno chodí do vyučování, ale nosí s sebou kromě knížek a sešitů taky nepříjemnou vzpomínku na hrůzu, která je potkala. Událost se k nim vrací v nočních snech. Bojí se zděných budov. Bezpečněji se cítí ve stanech, i když v zimě přes noc v kašmírských horách mrzne.

To vše o dětech v Pákistánu žáci litoměřické školy U stadionu věděli a hledali cestu jak pomoci. „Peníze budou asi nejdůležitější,“ říkali si a počítali s podporou svých rodičů a učitelů. Nakonec se jim podařilo vybrat na pomoc pákistánským dětem úctyhodnou částku 5 600,- Kč. „Peníze ale nejsou všechno,“ řekli si potom a vytvořili ve školní družině pro pakistánské školáky veselá zvířátka na špejlích. Nakreslili taky obrázky míst a věcí, které jsou jim milé a mají je rádi. To vše vložili do zelených složek a předali Janu Bártovi řediteli ADRA Česká republika, který koncem května školu navštívil a v některých třídách si s dětmi o životě lidí v Pákistánu vyprávěl. Zelené složky ležely v jeho kanceláři až do 12. srpna. V ten den obálku přibalil k ostatním věcem velké cestovní brašny, protože se vydal s koordinátorkou projektu výstavby škol v Pákistánu Irenou Kalousovou na dlouhou cestu do města Bagh. Skoro deset měsíců po zemětřesení se podařilo řadu věcí změnit, ale na mnoha místech lidé stále ještě žijí ve stanech a vyučování stále probíhá buď přímo venku na stráních kopců nebo v provizorních přístřešcích a budovách. Řada nevládních organizací s obnovou škol pomáhá, ale bude ještě chvíli trvat, než se problémy s výstavbou škol vyřeší definitivně.

V mnoha případech jsou školy přístupné jen po velmi úzkých a strmých pěšinách. Tak kupříkladu popsání cesty do školy ve vesnici Mahldara by mohlo klidně začít jako pohádka: „Za devatero horami, za devatero řekami, za devatero údolími na vysokém úbočí stála škola…“Zbořeniště původní školy v Mahldara stojí v nadmořské výšce 1933 metrů. Materiál na výstavbu nové školy se musí od silnice vynosit až na místo ručně nebo na mezcích.

Jan Bárta nosil zelené složky litoměřických školáků všude s sebou. Nakonec se potkal s učitelkou Seydou Nailou Ali Gardazi. Jejího manžela Ali Gardaziho znal už z loňska. Vyjížděli s pomocí do okolních vesnic. Rozdávali zimní přikrývky a stavěli stany. Paní učitelka Naila si přečetla dopis od žáků základní školy U stadionu 4 z Litoměřic psaný v angličtině. Nápad o možné výměně dopisů a navázání přátelství se jí moc líbil. Pozorně si prohlédla mapu Litoměřic, kterou žáci přiložili do zelených složek, stejně jako tři fotografie litoměřické školy. „My tak hezkou školu nemáme,“ upozornila, ale hned dodala: „Děti vás však určitě rády uvidí.“

Návštěvu ve škole s názvem skoro vznešeným Huzaifa Chidren Academy ve městě Bagh se podařilo uskutečnit začátkem záři. Asi padesát žáků se tísnilo ve dvou třídách bez lavic. Další třídy školy stále ještě čekají na opravu. Třídy nejsou na naše poměry příliš prostorné. Sotva se do nich vejdou židle na sezení. Pro stoly ve třídách už místo nezbývá. Vše, co děti ve škole dělají, dělají doslova na kolenou. Jan Bárta předal žákům kromě zelených složek od žáků z Litoměřic také vodové barvy, štětce, pastelky, tužky a papírové čtvrtky spolu s plyšovým medvědem. Nezůstalo ovšem jen při předávání darů. Děti se pustily do malování. Většina z nich držela štětec v ruce poprvé v životě. Zadání práce na obrázcích bylo jednoduché. Děti malovaly slunce. To jejich kašmírské! Kupodivu, bylo hodně podobné našemu českému, což samozřejmě jen potvrdilo předpoklad některých nadšených optimistů, že i bez znalosti jazyka se mohou lidé v podstatných věcech dorozumět. Sluníčka poputují jako poděkování do Litoměřic.

Je na místě položit si důležitou otázku: Co bude s penězi, které předali litoměřičtí žáci i učitelé jako dar pomoci pro děti v Pákistánu? Odpověď je jednoduchá: Za peníze se přímo v místě pořídí během tohoto týdne školní pomůcky, nové tabule a pár kusů nutného nábytku. Zbytkem peněz se uhradí náklady na vymalování tříd.

Závěrem setkání se děti před školou z Huzaifa Children Academy vyfotili s mapou Litoměřic a taky s medvědem. Na plyšové hrudi medvěda se vyjímal litoměřický znak s hradbami a lvem.

Jan Bárta, Bagh, Pákistán
janekba@seznam.cz
www.adra.cz